Inflace

V dnešní době je inflace velice podceňovaný jev. Lidé si zvykli, že inflace je určité číslo, o kterém informuje ČNB, a začali tuto věc jednoduše přehlížet. Vždyť v běžném každodenním životě Vás vůbec nezasáhne. To však není tak úplně pravda.

Faktem je, že jsme národ spořivý. K tomuto účelu většinou využíváme bankovní účty, ať už běžné nebo spořící. A zde právě začíná problém. Inflace je nejjednodušeji popsána jako zvyšování cenové hladiny. ČNB skládá spotřební koš z věcí, které nevyužívá každý. Proto je tento průměr většinou scestný a reálná inflace je ve skutečnosti jiná (samozřejmě v neprospěch běžných občanů). Ve většině článků se tedy dozvíte, že inflace je mezi 2-3 % a to znamená, že pokud dnes máte 100 Kč, za rok budou mít hodnotu 97-98 Kč. Jako příklad to sice ukazuje, jak inflace funguje, ale realita je jiná. Zatímco některé věci, které jsou poměrově uvedeny ve spotřebním koši člověk koupí jen např. jednou za rok či více let, jiné kupuje denně. Cena určitého typu zboží však mnohonásobně převyšuje cenu běžných věcí jako je např. rohlík nebo chléb. Dalším vlivem je také koncové prodejní místo produktu, neboť jinou prodejní cenu bude mít rohlík v dědině o 150 obyvatelích a jinou v centru Prahy. Počítá se však vždy s průměrem. Někteří ekonomové na vlastních financích zkoušeli vliv inflace na odložené prostředky, které nechali bez jakéhokoliv zhodnocení ležet doma v šuplíku. Roční vliv inflace na tyto prostředky po jednom roce, kdy se peníze použily na běžný týdenní nákup potravin, byl kolem 6 %. Pokud bychom tedy předpokládali, že se ekonomika po pět let nezmění a my necháme ležet sto tisíc v bance na spořicím účtu s jednoprocentním úrokem, budeme mít za 5 let na tomto účtu 105 101 Kč, avšak jejich kupní síla se bude pohybovat zhruba kolem hranice 77 tisíc. 

Velice nepříznivým jevem a obrazem toho, jaký až vliv na blaho lidí může mít hroutící se ekonomika je hyperinflace. Již párkrát se v minulosti stalo a dokonce i dnes se v některých státech stává, že ekonomika dojde do neudržitelného stádia. Řešením, jak znovu tuto ekonomiku státu „nakopnout“ je samozřejmě dodání dalších peněz do oběhu, což má ale na druhé straně vliv na znehodnocení měny, která již v oběhu je. Důsledkem je tedy velice rychlá ztráta hodnoty financí, což nejvíce vždy pocítí běžní občané a může to zajít až tak daleko, jako například v Německu po první světové válce, kdy museli dělníci dostávat peníze 2x denně. Kdyby totiž dostali peníze ráno a čekali by s nákupem do večera, ceny by mezitím vzrostli o tolik, že by již peníze neměly žádnou hodnotu. 

Co se s tím tedy dá dělat a jak se dá inflace využít?

Proti inflaci se však dá bránit několika způsoby uložením peněz. V česku je nejčastějším způsobem vkládat peníze do věcí, které v průběhu let rostou na hodnotě a tak se někdy mylně označují za protiinflační např. nemovitosti nebo komodity. 

Druhým způsobem více používaným v západních zemích jsou investice s dlouhodobě větším výnosem, než má inflace. Čím větší je výnos a menší inflace, tím větší hodnotu mají investované peníze v čase. I proto je právě dnes zajímavé nesnažit se při současné inflaci a úrokových sazbách umořit hypotéku na nemovitost co nejrychleji to jde, ale naopak uspořené peníze smysluplně investovat. Výsledkem je díky zhodnocení po splacení hypotéky jistý obnos peněz, který by investor jinak neměl. 

Doufáme, že dnes v ČR hyperinflaci nebudeme muset řešit, ale i proti běžné inflaci je dobré se bránit a mít peníze dobře uložené. S tímto souvisí samozřejmě dobře rozložené riziko a správná diverzifikace, o které si něco řekneme zase příště.