Diverzifikace

Ve své profesi se velmi často lidí ptám, jak mají rozdělené finance. Zda jsou zabezpečeni proti krizi, nebo poklesu trhu. Většinou dostanu jako odpověď něco ve smyslu: „Velice dobře. Mám nějaké peníze v akciích, na běžném účtu, spořicím účtu a termínovaném vkladu.“ Přesvědčení lidí, jak dobře mají rozdělené finance, již beru jako standard. Při otázce co se bude dít s těmito aktivy, když banka zkrachuje, dostanu informaci, že vklady jsou pojištěny. Udivuje mne, jak málo lidí se orientuje v tom, co pojištěno je a co ne. Opravdu akcie pojištěny nejsou, ani fondy a nezáleží na tom, zda jsou kupovány přes banku či nikoliv. Nicméně na tom stejně nezáleží, protože pokud je člověk zvídavý, může si velice jednoduše informace o pojištění vkladu zjistit. V mých očích jsou spíš nástrojem na uklidnění lidí než cokoliv funkčního. Celkový majetek tohoto fondu zaručující návratnost investorům je menší než jedno procento součtu všech jejich vkladů. Ale to již trochu odbočujeme.

Jediným možným pojištěním je tedy to, které si vytvoříte sami. Tedy snažit se mít dobře rozložené prostředky. Pokud jsme se již rozhodli, že chceme, aby nám peníze něco vydělaly a pracovaly, jak se říká za nás, dělejme to pořádně a ne ledabyle a náhodně.

Jak tedy rozkládat investice, aby byly dobře pojištěny?

Prvním hlavním účelem, proč peníze někam dát je vytvoření tzv. pasivního příjmu. Neposlouchejte „poradce“, kteří vám říkají: „stanovte si cíl a my vám řekneme, kde máte šetřit.“ Podobně se mě tázal na mé cíle naposledy zaměstnanec jedné nejmenované finančně poradenské „partnerské“ společnosti. Pokud chcete šetřit, šetřete a dávejte si peníze třeba pod polštář, pokud však chcete opravdu investovat, znamená to vytvořit si pasivní příjem, který již budu čerpat na vždy.

Nejzajímavější je názor, který slýchám poslední dobou od samozvaných expertů na finance, kteří tvrdí, že nejlepší investice je sám do sebe. Do něčeho, co zvedne moji pozici na trhu, např. titul, kurz cizích jazyků apod. To je sice pravda, ale obrovská nevýhoda této „investice“ je však v tom, že musím neustále vyvíjet nějakou aktivitu, aby se dostavil zisk. V tomto případě se opět nejedná o pasivní příjem. Je to sice něco, co mi nikdo nevezme (možná jen čas, protože informace se dají zapomenout), ale mým cílem je uložit finance do něčeho, co přináší zisk, bez mé aktivity.

Může se tedy jednat třeba o nemovitosti. V případě, že máte nějakou agenturu, která se stará o správu nemovitostí, abyste nemuseli do již jednou investovaných peněz opět vkládat svůj čas, hledat nájemníky, malovat, opravovat apod. Návratnost vložené částky však bude extrémně dlouhá.

Dále se mohou jevit jako zajímavé v dnes nejistých časech tak hojně propagované státní dluhopisy. Zde často slýchám argument, že se jedná o nejbezpečnější investici. Stát právě vydal dluhopisy proto, aby získal peníze na podporu živnostníků a malých a středních podniků. Z čehož logicky plyne, že bez dluhopisů by tyto finance vůbec neměl. Důležité je tedy položit si otázku, zda byste chtěli půjčovat peníze někomu, o kom již teď víte, že žádné peníze nemá a nepředpokládá, že se situace zlepší.

A co třeba fondy? Nemovitostní, akciové, smíšené či jakékoliv jiné? Zde se sice jedná o čistě pasivní záležitost, kde ale vždy zaplatíte nemalé poplatky. Při krizi s největší pravděpodobností přijdete o větší část svých investovaných peněz, nebo budete čekat dlouhé roky, než se situace ekonomiky zlepší a fondy opět vyrostou na původní hodnotu. O výnosu ani nemluvě.

Tohle jsou nejčastěji využívané nástroje dnešní doby. Spousta zkušených investorů využívá i jiné, které mají lépe řešené zabezpečení a větší výnosnost. Většina společností a bank s těmito propagátory však spolupracovat nechce. Nejde jim totiž primárně o výdělek klienta, nýbrž pouze svůj. Jak jinak by zmíněné instituce mohly dosahovat těch miliard ročního zisku? Proto jsme tu my, kteří radí stylem win-win (kdy je na stupních vítězů především klient). Sbíráme informace k produktům a navrhujeme, jaké možnosti zhodnocení jsou pro jednotlivé investory nejvíce přínosné.